Holding

Účtárna je magické místo, kde se realita mísí s fikcí a zcela běžné malé věci nabývají neskutečných a obludných rozměrů.  Je to místo, kde se obvykle vyskytuje alespoň jedna účetní a jedno přechodně nefunkční PC, které se průběžně mění v černou skříňku, která transformuje informace, které jste do ní vložili, do dat, nad kterými žasnete nejenom vy, ale i vaši nadřízení a posléze finanční úřad.

Účetní je stvoření někde na půl cesty mezi kouzelníkem a bláznem. Musí mít pevné nervy, obří fantazii, nekončící logické i nelogické myšlení, hrneček na kávu, tužku, kalkulačku a odpadkový koš. Obvykle se nachází někde mezi štosy papírů, které jsou bez ladu a skladu navršeny jeden na druhém po celé pracovní ploše.

Moderní účtárna je navíc vybavena tiskárnou, která snad papír opravdu baští a čas od času vyhlásí vlastní soukromou stávku, a připojením k internetu, kterým do účtárny pronikají nářky nespokojených nebo neuspokojených osob bez ohledu na příslušnost k firmě. Poslední standardní součástí vybavení účtárny je rádio, které slouží jako záchranné lano k zachování příčetnosti.

Nikdy jsem nechtěla být účetní, ale osud mínil jinak. A proto si po zásluze odpykávám svůj trest v další z firem, které se mi za osud mstí. Ke správné účetní patří taky notná dávka černého humoru a v tomto směru si nemohu stěžovat, že by mne život nepřipravil. Nevím, jakou zlomyslností osudu jsem se ocitla právě v této firmě, ale je mi jasné, že po předchozích zkušenostech zůstávám ve vytyčené linii, kde mohu tak za další dvě, tři, čtyři stanoviště očekávat, že se stanu vrchní účetní kosovské mafie.

A protože jednou z hlavních povinností účetní je zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděla, řekněme si, že firma se jmenuje třeba…. třeba….Vox a.s. A protože firma je jenom jedním střípkem celého holdingu, budeme si muset představit i další hráče na trhu – tedy v holdingu. Aha, vy určitě nevíte, co je to holding. Tak to si budeme muset vysvětlit.

Představte si rodinu. V čele stojí matka, která je samoživitelka a upekla si několik dětí. Některé ty děti mají v rodném listu (tedy obchodním rejstříku) v kolonce rodič pouze jí a jsou s ní plně svázány. A co hůř, sami se jí nezbaví. Některé mají i tatínky (případně strýčky), kteří se k nim hlásí, občas dokonce platí i alimenty, ale většinou tvrdě zasahují do jejich výchovy a z každého peníze inkasují desátek. No, občas tedy seberou celou výplatu, ale to sem teď nepatří. No a časem mají děti děti (někdy dokonce společné!) nebo si dítě někdo osvojí, třeba jenom z jedné třetiny… A když se bude chtít matka zbavit odpovědnosti za vedení celé rodiny, pověří tím svou matku, s čímž se obvykle do rodiny dostávají i bratranci a sestřenice…, jejich partneři a děti… Že jste se ztratili? Nevadí, já také, ale potom si zkuste namalovat to schéma! To je teda věc! A nejhorší je, že se to neustále mění. Už jenom tím, že jste si mysleli, že máte jednu dceru a najednou jsou z ní dvojčata (štěpení) anebo vám jedno dítě druhé zbaštilo (fúze). A co teprve, když se to začne baštit navzájem. Budete potřebovat veškerou svou pozornost, abyste se udrželi v realitě. A přesto se stává, že po dvou letech objevíte, že máte incestní dítě a úřady vám ho zatajily. No prostě hrůza.

Takže společnost například Vox a.s. jednoho dne zjistila, že má matku Vox global a sestry Vox vodovody, Vox laboratoře, Vox čistírny, Vox sanita, Vox servis, Vox Norway, Vox Slovensko, Vox Lithua  a Vox Slovenia. A protože názvy jsou dlouhé, velmi rychle začaly vznikat zkratky, aby se zjednodušila komunikace:

Vox global – VOGO

Vox vodovody – VOVO

Vox laboratoře – VOLA

Vox čistírny – VOČI

Vox sanita – VOSA

Vox servis – VOSER

Vox Norway – VONO

Vox Slovensko – VOSK

Vox Lithua – VOLI

Vox Slovenia – VOSLO

Přijdou vám směšné? Ano, přijdou každému, z počátku. Potom vám to už nepřijde. Dorazí pošta a třídění probíhá už zcela automaticky, stejně jako koloběh zaměstnanců mezi VOX, VOGO, VOLA, VOČI, VOSA, VOSER a VOVO. Než se rozhlédnete, zjistíte, že ačkoliv pořád sedíte na stejné židli (ne nutně ve stejné kanceláři), jste fakticky zaměstnancem už třetí firmy, a když máte štěstí, tak jste jejím zaměstnancem dokonce dříve, než samotná firma vznikne. Ano, i takové absurdity jdou, ale na jejich vysvětlování bych potřebovala samostatně několik stran. Zde se spokojíme s tím, že jste zaměstnancem. To je to podstatné, i když občas máte pocit, že je to až to poslední ze všech nepodstatných podstatností, které mohou existovat.

Stane se z vás zvláštní sčot, kterému sice nikdo nerozumí, ale všichni ho používají jako věštecký automat. Hodí do něj data a očekávají, že jim vykreslí zářnou budoucnost. A hrozně se diví, když ta budoucnost není tak skvělá, jak očekávali. A já se občas divím, zda se ta vyvěštěná čísla vůbec podobají skutečné realitě. Už mám na to vlastní kouli. Teda teď zrovna nemyslím tu, co mám od narození na krku, ale tu, co mi stojí na stole. Kdo si představil, že tam odpočívá pečlivě leštěná věštecká koule, je na omylu. Ta koule se jmenuje těžítko. A snažím se z něj vytěžit, co se dá. Mám ho, aby mi neuletěla VOSA – teda VOVES… a taky VOLI a VONO… šmarjá, průvan! Ty VOGO, tak to je konec!