Přešli jsme údolím slzavých stromů
Po lávce přes řeku došli jsme sem
Uprostřed ulice šedavých domů
Hledáme v prachu cest úrodnou zem
V království ticha, co noc nám teď skýtá
Line se obzor jak zákeřný had
A v záři paprsků rána, co svítá
Na hoře tyčí se kamenný hrad
Někdo bdí nad námi, že jsme sem došli
Proč ale město jméno domov má
Tak ať jsi kdekoliv, pohled mi pošli
S adresou města, co pokrývá tma
Sedíme pod střechou v pokoji šerém
Oknem sem dovnitř a komínem ven
Jen co se otrávím neškodným jedem
Snad zmizí tenhleten reálný sen
A bude den
(rok 1997)
1 komentář
Větévku ve větvi, kráčíme za lesem,
roníce smůlu slov, jež stéká v údolí.
Potom si, jako vždy, každý sám zalezem
spočítat jehličí pod svoji kupoli.