Na hvězdné obloze
Hvězdy si sčítám
A přitom říkáme
Která je má
Skrz světlé paprsky
Svou cestu hledáme
A že nic nemáme
Vládne nám tma
Měsíční stíny si
Šeptají potichu
Že nemá logiku
Svůj život žít
Na kolech od vozu
Velkého z dovozu
O cestách vesmíru
Na míru snít
Že pro den sluneční
Budeme zbyteční
K tomu jsme neteční
V umění lhát
A že jsme prohraní
Umělci prolhaní
Skládáme do dlaní
Co máme znát
(asi rok 1995)
Když se setmí…
