Vyšla blbost na vandr
Usedla si na klandr
Koukala se klidně kolem
Bavila se lidským shonem
Jak se dobře bavila
Myšlenka se zrodila
Nebudu si ničit nohy
Usadím se do hospody
I tak činila
Pochopila lidské dění
Co je pravda a co není
Začla škodit okolí
Každému jak dovolí
Udělala z sovy vola
Polámala lásce kola
Že prý není pohoda
Za to může náhoda
Život – to je dobrá škola
Protože ji neviděli
Tak si lidi usmysleli
Že si škodí navzájem
A tak vznikl nezájem
Tak se blbost usadila
Ke všem lidem byla milá
Když zničila důvěru
Prosadila nevěru
A to velká chyba byla
Tak se blbost přičinila
O to, o čem vždycky snila
Rozeštvala všechny lidi
Kdo se dívá, ten to vidí
Hodnoty jsou zbořeny
Blbost má své kořeny
Když mi muži ničí srdce
A mně zbudou prázdné ruce
Co chceš čekat od ženy?
(asi rok 1994)
