Strom

Když usoudím, že je k tomu počasí a nálada a čas, vyrážím ven se projít. Nemusí být nutně krásně v klasickém slova smyslu, dokážu se kochat i v chumelenici a větru. Pokud bydlíte tak jako já uprostřed CHKO, nemusíte se dvakrát rozmýšlet, na kterou stranu vyrazíte. Můžete kamkoliv, kam vedou cesty, a při troše odvahy, znalostí a dobré obuvi i tam, kam cesty nevedou. Ty znalosti podotýkám v případě, že budete muset překročit nějaký ten potok anebo se vyhnout blatům. Přece jenom, ne všude, kam vkročíte, k vám bude příroda přívětivá. Nemazlí se sama se sebou a nebude se mazlit ani s vámi. Obstojí jen to, co je schopno přežít.

Půjdete-li bezpečnou cestou po místních hrázích, narazíte na hrázi Opatovického rybníka na strom. Na první pohled spíše torzo stromu, ale po bližším prozkoumání je to skutečně strom. Je to Pan Strom. Jak je starý dneska už sotva kdo určí, protože je dutý. Tak dutý, že se do něj vejde pár lidí a je vidět naskrz. Jeho stáří už asi nikdo neurčí, protože počítat letokruhy lze pouze tehdy, pokud je na čem je počítat. Na odhad jeho stáří můžete udělat jediné – vzít metr a změřit si ho napříč. Vzhledem k jeho dutině vám to nebude činit problém. Ale pozor, jeden metr vám skutečně stačit nebude.

Tenhle strom je s největší pravděpodobností  jedním z původních stromů, které na té hrázi sázeli za Krčína. A jestli ne, je to suveréně jeden z nejstarších stromů, které na ní najdete. Místní ho už míjejí i bez povšimnutí, ti, co se rádi kochají a obdivují, si ho ale všimnou skoro pokaždé. Patří k ukazatelům, ve které části hráze se zhruba nacházíte, a taky k místním symbolům. A nic na tom nezmění skutečnost, že si ekologové očíslovali kovovými štítky stromy, aby mohli hlásit, který pták má jakou adresu. Turisté si ho všimnou skoro vždy. Tedy pokud nepatří k rase jednostopých dvoukolých, jejichž cílem není prohlédnout si krajinu, kterou projíždějí, ale prokázat sportovní výkon. Nikdy jsem nepochopila, proč si tito lidé nekoupí nějaký speciální rotoped, který by simuloval jízdu do kopce a z kopce, případně i drncání po kamení. Ti, co si všimnou, se obdivují majestátnosti onoho na první pohled torza a obvykle to dopadne tak, že si vzájemně pořídí fotku, jak stojí v jeho útrobách. I já jsem tam kdysi byla focena svým otcem. Málokdo však zvedne hlavu na to, aby si všiml, že ten strom je dosud živý.

Ano, tenhle velikán osudu, který ne vlastní vinou stojí na místě, které přitahuje všechny blesky, a který při každé druhé větší bouřce obdrží zásah blesku, to odskákal dutým vnitřkem se stopami po ohni. Trochu k tomu pravděpodobně přispěli lidé ve snaze ochránit strom před hnilobou. Avšak vršek, který už není nikterak bohatý, je zelený. Rok co rok koukám na ten zázrak jara, kdy na něm vypučí všechny listy, aby splnil své poslání a povil žaludy. A rok co rok žasnu nad nezlomnou silou toho velikána, který byl tak týrán životem. Jak to, že strom, který vydržel tolika zásahů blesku, se přes veškerá svá poranění dožil takového stáří? Napadá mne jediná odpověď – právě proto. Ten strom má charakter. Jeho dubová duše má nezdolnou sílu a zocelena všemi těmi strastmi je posílena do neuvěřitelné energie.

Až se jednou ukryjete před bouřkou do podloubí náměstí a uslyšíte, jak ze směru od Opatovického rybníka zazní hrom, můžete si skoro být jisti, že strom má nová očazená vlákna. A druhý den se možná půjdete podívat, jak to přežil. Nedokážu si představit, až se jedno jaro nezazelená a na hrázi zůstane stát odumřelý pahýl. Pravděpodobně přijde někdo s motorovou pilou a podetne ho dřív, než proces jeho rozpadu začne ohrožovat turisty fotící se v jeho dutině. A na místě zbude smutný pařez, jehož kořeny zpevňovaly hráz po několik staletí namísto moderních armatur. Ale do té doby je to Pan Strom, dub s dubovou náturou. A já se ve vší úctě skláním před tím stromem… A chtěla bych být jako on. Dokud je důvod, proč tam stát…

Dub – průměr kmene 180cm, obvod 640cm (při chybějící celé přední části), mnou odhadované stáří 400-500 let