Měsíční sonáta

Na hvězdné obloze
Hvězdy si sčítám
A přitom říkáme
Která je má
Skrz světlé paprsky
Svou cestu hledáme
A že nic nemáme
Vládne nám tma

Měsíční stíny si
Šeptají potichu
Že nemá logiku
Svůj život žít
Na kolech od vozu
Velkého z dovozu
O cestách vesmíru
Na míru snít

Že pro den sluneční
Budeme zbyteční
K tomu jsme neteční
V umění lhát
A že jsme prohraní
Umělci prolhaní
Skládáme do dlaní
Co máme znát

(asi rok 1995)

Když se setmí...

Když se setmí…

 

 

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Doplňte chybějící číslo. (Fill in missing number.) Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.