«

»

Manažeři

Manažer je tvor velmi zvláštní. Já sama jej považuji za něco jako vývojovou odbočku, DNA vadu nebo vývojovou okliku. Je to tvor s velmi specifickými vlastnostmi, jako obvykle bývá absence žaludku, tvárnost páteře, úskočnost, schopnost vidět věci jen a jedině po svém a jistá spořivost. Je však s podivem, že ona spořivost, která je tak vyžadována jako zdroj použitelných aktiv pro firmu, většinou rychle sklouzne k tomu, že manažer jen a zcela spoří hlavně vlastní peníze, které pobírá za svůj výkon, a to samozřejmě na úkor firmy. Co byste taky chtěli po člověku, který je tak chudý, že nemá na vlastní automobil, telefon, počítač a kdo ví, co ještě, zatímco všichni podřízení jsou tak královsky placeni, že si vše pořizují ze svého, a jsou natolik zdatní, že k tomu jsou schopni táhnout ještě hypotéku. A to prosím vynechávám sebe, jelikož jezdím do práce speciálně upraveným taxi se soukromým šoférem, které z čiré charity pronajímám ČSAD do projektu cílené spolujízdy na pravidelných linkách.

Jó, mají to těžké. Ale na druhou stranu – kdyby manažeři nebyli lakomí, leccos bychom nevěděli. Ale protože – bez ohledu na výši příjmů – jsou to většinou držgrešle, víme i to, co by jim vlastně ani nebylo milé, kdyby jim to vůbec došlo. A kdyby účetní z povahy své práce neměla danou mlčenlivost, asi by nestačili žasnout, co všechno se dá vyčíst z dokladů. A tak se občas stane, že i já se zasním nad menu večeře, která byla samozřejmě obchodní, v restauraci, kam já bych asi nestrčila ani špičku svého kulatého nosu, za kterou se mi na stole jednoho dne objevila účtenka, která samozřejmě nepasuje na bankovní výpis z VISA karty, jelikož neobsahuje spropitné, které si restaurace strhla. Podotýkat, že za své peníze by tam ten manažer s nejvyšší pravděpodobnosti vůbec nešel, je, myslím si, zcela zbytečné.

Tento rys je obecný. Tak strašně obecný, že vás to nepřekvapí skoro v žádné firmě, kterou účtujete. Upřímně, spíše by mne po těch letech překvapilo, kdyby tam nebyl. Přece nebudete upozorňovat majitele, že si tunelují vlastní firmu. Vždyť od toho ji přece mají, ne? Aby jim vydělala na jejich výdaje. A ty se tedy schovávají ve výdajích firmy.

Tak se vám třeba stane, že voláte do hotelu v Bratislavě, odkud máte z nějakého neznámého důvodu vystaven účet na jinou firmu v holdingu, než je majitelem konta, z něhož byla útrata hrazena. Paní na druhé straně je velmi vstřícná. „Víte, pánové byli ráno ještě… trošku mimo, když se dohadovali, na koho se to vystaví. Nakonec pan XY udal tuhle firmu a ostatní souhlasili. Samozřejmě, změníme, to není problém.“ Představila jsem si onu asi šestici manažerů a bylo mi to jasné. Třetina z nich vypadá, jako byste je zapomněli na deset cyklů v pračce a ani při nejlepší snaze se vám je za pomoci aviváže nepodařilo navrátit do původních rozměrů. Jejich ego jste zase však nějakým nedopatřením vyprali v Perwolu, takže je měkké a nabobtnalé asi jako cukrová vata, a asi se stejným obsahem. Její vlákna však neskutečně ulpívají a je celkem problém se jich zbavit. Říci, že mají napoleonský komplex, by bylo urážkou Napoleona, jelikož by musel být alespoň po redukční dietě kombinované s křivicí. A jak to bývá, jeden z nich je vždy první, kdo zapluje do víru alkoholu, přičemž vykřikuje velikášská hesla a své nedosažené rozměry dohání rozhazováním rukama, takže všichni v dosahu podvědomě ustupují ve snaze vyhnout se vyražení zubů. A jestliže začne vykřikovat věty o tom, že „je to jenom lejstro“, přičemž víte, že to lejstro je při nejmenším v hodnotě několika miliónů (poskytnutých slev, garantovaných zisků nebo odsouhlasených pokut – samozřejmě k tíži firmy), máte chuť mu ty ruce chytit a zavázat na uzel, nejlépe ještě dvojitě okolo krku.  Samozřejmě, že to byl on, který pod hlavičkou „své“ firmy pohostil zbývající. A snad by se na ten mejdan nepřišlo, kdyby se to neobjevilo na zcela cizím účtu.

Pamatuji manažera, který měl údajně snad i více dokonce pravých (tj.skutečně absolvovaných) titulů, ale při každém setkání s ním jsem měla pocit, že jsem potkala Rainmana. Bohužel i jeho přispění firmě vykazovalo ryze záporná čísla a s platební kartou byl postrachem jakéhokoliv účtu. Když přinesl doklady, dozvěděli jste se, že byl v neděli na výstavě orchidejí a leteckých modelů (se svým synem a partnerkou), kde samozřejmě vyjednával se zástupci Lega! Věděli jste, jakou značku parfému používá jeho milenka, protože to byl zaručeně obchodní dar – a zajisté ho zde zakoupil, aby ho také vyvezl obchodním partnerům do USA včetně živých řezaných květin. Manažer, který si přišel vzít zálohu na koupi lístku na MHD, když mu bylo odepřeno služební auto. Mimochodem, po podniku se povídalo, že pravá strana toho vozu už je alespoň dvakrát celá nová a že další vůz, který se mu zapůjčí, by měl být alespoň z této strany obložen molitanem. Manažer, který byl schopen sednout do přistaveného taxi, aniž se ubezpečil, že je pro něj, a to, že jede na opačnou stranu, objevil až v cíli. Jediným zadostiučiněním byl pohled na něj u kopírky. A to největší zadostiučinění bohužel zažila kolegyně, která si vychutnala jeho pohled, když si od něj vyžádala kartu k účtu, na který právě dorazily dotace, aby mu ji před jeho očima přestřihla.

A tak se běžně dozvíte, kam pojede majitelův syn (mapa) a co zároveň studuje (publikace). Dozvíte se, že v době, kdy dotyčný spolehlivě absolvoval léčení a tudíž nebyl fyzicky schopen, zároveň absolvoval víkendový intenzivní jazykový kurz v luxusním hotelu uprostřed lesů v takovém rozsahu hodin, že o jeho intenzitě nemůže být pochyb a raději o něm nechcete nic vědět. Co je to proti nižší šarži manažerů, kteří jsou schopni do 70L nádrže natankovat 85L paliva, celé prázdniny v rámci spořivosti nakupují do zásoby nemrznoucí směs (pravděpodobně proto, že v zimě bude dozajista dražší – to dá rozum) a pak se s úžasem zeptají, jestli je problém, když obdrželi zálohu ve výši čtvrt milionu, něco z ní poplatili a zbytek si zatím ponechali u sebe, že to vyúčtují najednou za půl roku – a to samozřejmě na přelomu letopočtu. Vysvětlovat, že ze zálohy mělo být odvedeno DPH a další zákonné náležitosti celého procesu je zbytečné, protože vám s úsměvem na tváři odvětí, že na to jsme odborníci samozřejmě my.

A tak v účtárně věčně probíhá burza dokladů z firmy do firmy, společné konzilium za účelem nejčistěji provedeného napravení nesrovnalostí a to vše doprovázeno všeobecným černým humorem, když začnete domýšlet již známé skutečnosti, případně objevovat souvislosti, které by vás nenapadly, kdyby druhý konec řetězce nedržela v ruce vaše kolegyně účtující jinou firmu. Detail, že se vám účtenka, která byla hrazena firemní bankovní kartou, objeví proplacena pokladnou, už berete jako rutinu. Akorát to musíte složitě dokazovat dotyčnému manažerovi. A nejlepší doklady se zásadně objevují na konci roku. To najednou potkáte parkovací lístky za období a rozsah, že podezříváte dotyčného z charity tak pro dva panelákové vchody.

Není divu, že okolo jedné odpolední začne kancelář vykazovat srovnatelnou úroveň mentality s denním stacionářem, a každý, kdo v tuto dobu vstoupí dovnitř, tam vstupuje na svou vlastní zodpovědnost a riziko. Už jsem byla i svědkem toho, že na začátku prosince prosvištěl za odcházejícím otevřenými dveřmi pantofel jedné z kolegyň, přičemž druhá jen lakonicky poznamenala něco o tom, že pantofel se hází přes hlavu a zda ona kolegyně opravdu uvažuje o výběru nového partnera. Prostě – účtárna je místem netušených možností a tušených skutečností. A kdo to dosud netušil… Už to ví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Doplňte chybějící číslo. (Fill in missing number.) Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.