«

»

Kruhový šanon

Každé povolání má svůj slang a každá kancelář má svoje nářečí. Slang se odvíjí obvykle od oboru, nářečí pro změnu od osadníků kanceláře. A tak s každým posunem z firmy do firmy přinášíte do nářečí kanceláře svoje vlastní výrazy a naopak zase přebíráte výrazy a slovní spojení původních obyvatel.

Když jsem nastoupila do současné firmy a začala jsem se seznamovat s prostředím a softwarem, ozývaly se kolem mne pro mne neznámé hlášky. Třeba rčení, že se to v něm pere jak veverky v bubnu. Nevím, představila jsem si, že jde s největší pravděpodobností o buben pračky, ale při nejlepší vůli netuším, kdo by v něm pral veverky. To však neznamená, že by se v kanceláři veverky nevyskytovaly. Není to tak dlouho, kdy můj současný kolega prohlásil, že si připadá jako veverka, jelikož tam má samý oříšek. Ale že bych ho strčila do bubnu pračky, o tom pochybuji. Vešel by se do mne sice asi dvakrát, ale přece jen je to chlap, takže předpokládám, že by kladl jistý odpor. Tím myslím odpor ve smyslu slova obrana, nikoliv ve smyslu právnickém anebo snad elektrikářském… I když oba odpory jsou v naší firmě frekventované. A odporností by se jistě taky našlo dostatek.

Jednoho dne jsem od své tehdejší kolegyně uslyšela větu, která mi na první poslech zněla poněkud…řekněme nepatřičně. Ta věta byla prostá: „Koukám, že tu zase budu nejhezčí.“ Ne, že bych jí chtěla nějak křivdit, ale přece jenom ve srovnání s dalšími kolegyněmi by to bylo minimálně diskutabilní. Pravděpodobně jsem v tu chvíli nasadila dostatečně výmluvný výraz (něco jako „Děláš si srandu nebo ses už zbláznila?“), protože vzápětí dodala: „No, když tu budu sama, tak tu budu nejhezčí, ne?“ A mně to doklaplo. Ano, často jsem v kanceláři nejhezčí, i když už ne tolik, jak kdysi. Přece jenom se snažíme raději nestíhat nežli v kanceláři bydlet. Protože dokud stíháte i za cenu zrušených víkendů, nikdo nikoho nového přijímat nebude. A vám taky nepřidá. A na proplacené přesčasy zapomeňte, na to se u nás nehraje.

A tak časem pozorujete, jak se z faktury stává fraktura nebo fakturka – podle toho, s kým mluvíte a co potřebujete. Obvykle to vypadá tak, že fraktura je to v interním styku, zatímco voláte-li z firmy ven, mluvíte o fakturce. Je to zvláštní, jak rychle a podvědomě nový člověk tyto zvyklosti přejímá. Ona zdrobnělina Vám jaksi automaticky umožňuje projevit jakousi milou vstřícnost, čímž zapůsobíte na toho na opačné straně telefonátu, takže se Vám snaží vyjít vstříc. Tedy pokud nepožadujete totální nesmysl anebo jste nenarazili na nesmysl u sluchátka. Stejným principem se však některé objednávky – zvláště v případě, že obsahují i cenu – rázem mění v ojebávky. Ano, účtárna je plná novotvarů a sprostých slov. A pokud by se mne někdo zeptal, co mne účetnictví naučilo, v první řadě řeknu klít.

Uvědomila jsem si to v minulé firmě. Můj šéf byl sportovní padesátník, kterého ostatní považovali za pětatřicátníka, beran a estét. Věděla jsem, že aby mi nešel na počítač, stačí trochu přeházet barvy a on už se nevyzná. Kdysi jsem ho i učila psát SMSky. Když se rozčílil, prošla mi kanclem (myslím samozřejmě kanceláří) celá E55. Jednoho dne se slovo, které mi do té doby neprošlo přes ústa (prostě proto, že na mne bylo už moc tvrdé), dostalo i do mého slovníku. Jednoho dne se mi postavil za záda a začal mi vysvětlovat, že by tu sestavu chtěl jinak. Tady by měl být sloupec a tohle by mělo být tučně a tady to by se mělo součtovat a tohle by mělo mít jiný font…

Program byl ještě dosovský a možnost dotvořit si sjetiny byla značně omezená.  Snažila jsem se mu vysvětlit, že ho sice chápu, ale že to technicky nepůjde.  Měl však svou fázi zatmění a odmítal přijmout jakýkoliv argument. A kanceláří chodily kurvy. Jedna, druhá, další, některé dokonce ve trojicích. Nakonec to zakončil větou: „Kurva, když to tak chci, tak to tak kurva bude! Protože já jsem tady kurva šéf a vy mně kurva budete poslouchat. Jasný?“
„Jasný, já jen říkám, že to nejde.“
„A kurva proč?!“ V tu chvíli mi došla trpělivost. Nadechla jsem se a ve stejném duchu jsem mu z plných plic odpověděla: „Kurva, protože nejsem programátor!“
Vytřeštil oči a spustil: „Jak to se mnou…“ A nedořekl. Došlo mu, z koho tam celou tu dobu ty kurvy padaly. A taky mu konečně došlo, že jeho přání jsou nereálná. A mně zbylo to, že pokud ode mne uslyšíte známé „Do prdele“, jedná se o celkem banální záležitost. Ale pokud ze mne vyletí kur… (tam se obvykle zaseknu), jde o něco zásadnějšího. A pokud jsem to slovo schopna doříct, je to prostě prů…švih jako Brno (Brňáci prominou).

Ale vraťme se zase zpátky. Můžete se být jistí, že hledá-li někdo v kanceláři zuby, s nejvyšší pravděpodobností to není způsobeno tím, že by si někam založil svou zubní protézu, ale spíše tím, že potřebuje z libovolného důvodu rozešít scvaknutý dokument. A košilka pro změnu nemá nic společného se spánkem. Je to překrývací formulář, ve kterém jsou vyplňována a přehledně uvedena potřebná data. Představa, že se po firmě potulují faktury bez košilek, nás děsí asi jako by děsila firemní mravnostní policii. Tedy, na některé doklady by se vyplatilo dávat i bryndáky, ale jelikož razím heslo, že každý správný účetní doklad je od kafe, nepovažuji to za nezbytně nutné. A navíc by byl asi trochu problém s implementací.

Své osobní nářečí dotáhla k dokonalosti naše mzdová účetní. Když si představíte nalíčenou ženu s dlouhými nehty v podpadcích, kožené sukni, korzetu a s lehkým čírem na hlavě… Ano, to je přesně ona. „Dobře, já ještě dodělám ty šroty a pekáče a až to budu mít, tak Vám kólnu. Vy si to zatím čekněte. Pak se vrhneme na ty almužny.“ Přiznávám, že první měsíce jsme jí občas vůbec nerozuměly. Pro ty, kdo nepochopili, přeložím: „Dobře, já ještě dozadám ty cesťáky a až to budu mít, tak vám zavolám. Vy si to zatím zkontrolujte. A pak se pustíme do mezd.“ A pro ty, kteří netuší, co je to cesťák – jedná se o Cestovní příkaz, ne o obchodního zástupce. V tomto smyslu bylo myšleno jako veškeré cestovní náhrady.

Asi tak před rokem jsme nechtěně dostaly mzdovku my. Dorazila do kanceláře a hned ve dveřích povídá: „Ženský, kam mám dát tu poštu?“ Jelikož bylo po obědě a lehce jsme propadaly (ano, tehdy ještě v čistě ženském složení) do beznaděje, pronesla jsem přes celou kancelář: „Do kruhovýho šanonu!“ Kolegyně, která to slyšela, k tomu jen lakonicky dodala: „Anebo jí vyhoď z okna. Půjde tak jako tak.“ A přestaly jsme jí věnovat pozornost. Asi tak po dvaceti vteřinách zvedám hlavu a vidím, jak stojí pořád na stejném místě a poněkud zmateně se rozhlíží. To už to došlo i kolegyni, která se zeptala: „Co hledáš?“ A mzdovka, celá zmatená, říká: „Ten kruhovej šanon!“ Načež následoval výbuch smíchu všech přítomných. Netušily jsme, že tento pojem nezná, protože v „kruhovém šanonu“ přece končí vše, co je k nepotřebě. No ano, hádáte správně – je to kulatý odpadkový koš!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Doplňte chybějící číslo. (Fill in missing number.) Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.