«

»

Ironie osudu aneb život v kruzích

Jak se z člověka, který nebyl dost dobrý produkci muzikálu We Will Rock You v Las Vegas, stal nový frontman skupiny Queen

Zdá se Vám to neskutečné? Mně to tak připadalo taky, když jsem na Soundcloud našla záznam rozhlasového interview Briana Maye, Rogera Taylora a Adama Lamberta. V první chvíli jsem myslela, že snad špatně slyším, tak jsem si to zastavila a vrátila. Ne, opravdu jsem slyšela dobře.

„Adam byl v našem světě, ale my to nevěděli. A já se za to skoro stydím. Byl na konkurzu muzikálu a produkce si myslela, že není dost dobrý. Tak nám o něm ani neřekla!“ (Brian May)

Byl to největší fór, který jsem ve všech těch recenzích a rozhovorech našla. Ale rozhodně nebyl jediný. Jsem člověk, kterého když něco zajímá, jde po tom až do téměř poslední informace, která se dá vydupat. A tak jsem prošla internet křížem krážem, abych se k těm informacím dostala. Diskografii a základní data si najdete všude. Mne zajímají souvislosti, příčiny a následky. A pokud zajímají i vás, tak vám je tu předkládám.

 

#Milan

Fotka zveřejněná uživatelem ADAMLAMBERT (@adamlambert),

 

Roky před American Idol

 

Když se dne 29.1.1982 Adam Mitchel Lambert narodil, dostal do vínku hlas – dost silný a vytrvalý na to, aby doháněl několikahodinovým křikem k šílenství své rodiče. A ne jenom jím, později také svou hyperaktivitou, díky které nebylo možné s ním nikde déle vydržet. Obojí mu je v dospělosti k dobru. Dostal však ještě další dar – dobrou rodinu a dobré vychování. I to se mu později velmi hodilo – být v USA homosexuální Žid totiž není žádná výhra.

V jeho deseti letech ho rodiče zkusili přivést k divadlu. Byl to dobrý nápad a pro Adama záchrana. Ztracen mezi svými vrstevníky najednou přišel mezi stejně kreativní děti, kde si našel kamarády. Své školní dny přetrpěl s myšlenkou na to, jak si užije víkend v divadle. Tatínek ho utěšoval tím, že je to normální, ale až bude jednou dospělý, budou s ním chtít kamarádit všichni. Dle jeho slov byla nejhorší puberta. Ve třídě se s ním nikdo nebavil, on ve svém okolí neznal jediného homosexuála a svou vnitřní prázdnotu zajídal hamburgery a dalším jídlem podobného druhu. Někdy v jeho šestnácti letech jeho matce došlo, čím si prochází, a šla se informovat do nadace, která se zabývá poradenstvím rodičům homosexuálních dětí, zda svému synovi nemůže pomoci. Dostala asi nejlepší radu – nechte ho být a nestresujte ho. Poradí si sám. V osmnácti letech měl při své výšce 185cm 125kg (250lb). Při jeho světlé pihaté pleti a lehce zrzavých blond vlasech to nebylo žádným požehnáním. Když se jednoho dne večer vracel spolu se svou matkou z divadla ze hry, která se točila ohledně daného tématu, zeptala se ho matka rovnou: „Máš děvče?“ „Ne,“ odpověděl. „A chtěl bys?“ „Ani ne,“ zněla odpověď. „A chtěl bys kluka?“ „Ehm… jo.“ A v tu chvíli mu došlo, že matka to ví. Spustila tím lavinu otázek typu „Jak to víš, odkdy to víš…“ Když začal uvažovat o tom, že teď to tedy zbývá říct otci a bratrovi, uklidnila ho matka tím, že ti už to přece dávno ví taky. Tím byl „problém“ v podstatě vyřešen.

Dokončil střední školu a na další sice nastoupil, ale nevydržel. Rozhodl se zkusit štěstí v oboru. Začal se jinak stravovat a zhubnul. Přestěhoval se do Hollywoodu, a svůj um si piloval také na zájezdních lodích okolo Austrálie a Nového Zélandu nebo třeba v muzikálu Vlasy s půlročním hostováním v Berlíně, Kolíně a Hamburku (rok 2003). Spolu se zkušenostmi v oboru si také rovnal vlastní sebeurčení a názory na svět. Ten muzikál a pobyt v Berlíně byl pro něj vlastně požehnáním. Byl donucen běhat po jevišti do půli těla, takže se musel začít vypořádávat se svými mindráky z něj. Objevil nevázanost dětí květin, lehké drogy i vlastní svobodu, jelikož v té době se už v Berlíně konala pravidelná Pride. Začal se barvit – vlasy, řasy, obočí – později i vousy. Poznal, že Evropa má mnohem liberálnější přístup k homosexuálům. Do LA se vracel jako někdo jiný, zkoušel, co všechno se dá, blbnul. V muzikálu Desatero přikázání už měl výraznou roli, za kterou sklidil velmi dobré kritiky, a je i na oficiálním DVD, ale jeho příchod na neveřejnou zkoušku s nalakovanými nehty a namalovanýma očima byl pro zkostnatělou produkci moc. Další impuls k tomu, aby se posunul. Následovala léta v muzikálech, klubech, s rockovými kapelami, show Zodiac, kde byl spoluautorem a měl tím pádem uměleckou volnost a svobodu (a mohl si také nejvíc dovolit), a účinkováním v Upright Cabaretu v LA, ze kterého třeba kdysi vyšly třeba Pussycat Dolls. Přestože mezi tamními umělci už byl dost známý, byl příliš osobitý na to, aby mu dal někdo nahrávací kontrakt. I když byl výtečný, často nedostával konkrétní roli, ale byl „člověkem pro všechno“, který zaskakuje, když je potřeba (tzv.Swing). V posledním muzikálu, ve kterém hrál, Wicked , měl alternaci na hlavní mužskou roli – postavu Fayera, obletovaného floutka, a opět záskok pro vše.

Poté, co si rovnal hlavu na Festivalu Burning Man, došel k názoru, že mu nikdo neudělá relativně zadarmo takové PR jako reality show American Idol (u nás pod názvem Superstar) a v roce 2008 se přihlásil do jejího 8.ročníku.

 

American Idol 2009

 

Na televizních obrazovkách se prvně v souvislosti se soutěžích se objevil v lednu 2009 (dá se dohledat jeho TV účast na charitním Telethonu aj.). Na konkurzu v San Francisku zpíval dvě věci – Rock With You od Michala Jacksona a Bohemian Rapsody od Queen. Ale do éteru se dostalo jen to druhé (Michala Jacksona pustili až po roce). Porotci zaznamenali jeho teatrálnost, ale ačkoliv byl tv sestřih schválně poněkud napjatý, ve skutečnosti ho pustili dál bez problémů. Vzhledem k počtu účastníků měl poměrně nízké číslo – 1877 – a byl teprve osmým postupujícím. Z člověka, který s ním točil rozhovor před a po konkurzu, kromě jiných zajímavostí, vypadne jedna podstatná, se kterou se pak setkávají všichni dokola – v jeho přítomnosti se automaticky cítíte dobře a vnímáte, že je to pan NĚKDO. On to formuluje slovy:

„Má pódiové chování i ve skutečném životě a vy víte, že z něj bude někdo velký.“

Na konkurzu se potkává s Paulou Abdul – okamžitě si vybaví svůj první koncert vůbec. Hodnotí ho někdo, koho sám uznává. Uzavírá první životní kruh. Porotcům bylo brzy jasné, že mají před sebou někoho, kdo má neuvěřitelné hlasové schopnosti. Jeho rozsah je ohromující (dle mých zjištění C2-E6 minimálně, hovoří se o vyšších tónech přičemž C4 odpovídá našemu jednočárkovému C). Jeho do dvaceti let školený hlas se nedal přeslechnout, uměl přecházet mezi hlasovými rejstříky, aniž by to bylo slyšet, stejně tak jako udržet dlouhý tón, aniž by bylo poznat, kdy přidechne. Ze začátku mu vyčetli teatrálnost – nechápal, co je na tom špatně, dokud mu neobjasnili, že jim jde o emocionální nepropojenost s písní (což je trochu paradox, protože emocionální propojení dnes patří k jeho nejsilnějším stránkám). Okamžitě jim dokázal, že to umí taky. Nenechával se rozhodit ani psychicky – bral soutěž jako svou šanci a každý další týden navíc jako možnost někoho oslovit. Vybíral si týden za týdnem písně tak, aby střídal provedení, překvapoval, a přetvářel si je k obrazu svému. Začal v přenosu děkovat muzikantům za to, že mu pomohli s aranžemi, což nebylo standardem a překvapovalo. Měl štěstí, že byli jeho pohledu přístupní, a s dalším postupem mu nechávali čím dál volnější ruku. Osobnosti, které se s ním setkávaly tváří v tvář, ho rozhodně nemohly přehlédnout. Vesměs šlo o kladná hodnocení, pro některé byl (třeba v country kole a jeho verzi Ring of Fire) alespoň nezapomenutelným. Když se v rádiu ptali Kelly Clarkson, kdo si myslí, že ve finále vyhraje, přiznala, že z celé soutěže viděla pouze Elvisovský týden. „Adam? To je ten kluk, co odzpíval celou písničku hlavovým tónem a falsetem? Toho si pamatuji, to bylo něco. Toho druhého neznám.“ Paradoxně techniky, které používá nejméně.

Předvedl celou škálu repertoáru napříč žánry, kus věcí znal důvěrně ze svých předchozích štací. Díky němu se prvně v soutěži zpívali Led Zeppelin, Simon Cowell požádal Bona o možnost interpretace U2. A bylo mu vyhověno. Ve finále soutěže mu byla dána písnička Changes Gonna Come – opravdu nevěděli, že ji zpíval v Zodiaku? Jeho soutěžní videa skutečně stojí za zhlédnutí. Mezi soutěžícími vynikal nejen svými schopnostmi, ale i osobností. Díky tomu, že poznal kus světa a získal náhled na Ameriku zvenčí, brzy působil ve zkostnatělé Americe moudřejším dojmem. Pomáhal a radil ostatním stejně jako jeho nejlepší kamarád v soutěži – pozdější výherce – Kriss Alen. Trávili tím tolik času, až se vlastně okrádali o vlastní nácvik. Soutěž se vnitřně změnila. Když se Simon Cowell ptal, proč to dělají, že je to jejich konkurence, odvětil: „Ale my si nekonkurujeme, děláme každý jiný styl muziky.“ Nasadil vysokou laťku a ostatní se ji snažili dorovnat, také přijít s překvapeními. Vytvářel si kompletní vystoupení včetně nasvícení pódia (Mad World).

Když později nejlepší devítka vyrážela na turné, bavili se o soutěži a o tom, jak to chodilo. Zapojoval se do hovoru a vysvětloval některé věci. Když však moderátor spustil o tom, že v každé partě je někdo, za kým se chodí, když je smutno, poradit se, rozesmát se nebo si postěžovat, najednou dělal, že tam není. Na otázku, za kým chodili oni, bez váhání většina ukázala na něj: „No přece za Adamem. On je tu nejmoudřejší.“
Jeho extravagantní vzezření ho nenechávalo zapadnout, na internetu se postupně objevovaly jeho fotky a videa a novináři začínali propírat jeho homosexualitu. Dokonce těsně před finále soutěže vyšel časopis s jeho fotkou na obálce s titulkem „Je Amerika připravena na gay American idol?“ Vedení soutěže to nechalo na něm s tím, že budou stát za ním. Adam nic popírat nehodlal, spíše nechápal, co to má společného se zpěvem. Na otázku novinářů ohledně jeho fotek reagoval s úsměvem slovy: „Ale jděte, tahle soutěž je snad o zpěvu a ne o líbání.“ Později v jedné show řekl: „Nikdy jsem to netajil a nikdo se mne na to neptal. Co jsem měl dělat? Dozpívat Zeppeliny, poděkovat za hodnocení a říct: Jo, mimochodem, Simone, jsem gay?“ S Krissem, který je čerstvě ženatý, blbnul tak, že novináři začínali být na vážkách. Když už se to Adam snažil zabrzdit, Kriss si rád přisadil. Jejich společné soužití na pokoji komentoval slovy: „Měl jsem štěstí, že má jednu z nejotevřenějších myslí, které znám. Je to stará duše. Doháněl jsem ho k šílenstvím svým lakováním vlasů a nehtů…“ Pozornější pozorovatelé si všimli, že na některá vystoupení přicházel Kriss s nalakovaným palcem, zatímco Adamovi tam lak chyběl. „Když ty budeš mít kousek ze mne, budu mít já kousek z tebe.“

Před finále ho vracejí do míst, kde vyrůstal, kam by se asi sám nevrátil, kde byl sám a předstíral sám sebe, aby zapadl. Lidé ho milují a uzavírá se druhý kruh. Finále byla velká jízda s Kiss a Queen (k těm se dostaneme později). Adam skončil jako druhý a Kriss byl při vyhlašování natolik v šoku, že s ním Adam musel zatřást, aby se probral. Pak Adam okamžitě zaplul do davu poražených. Když se moderátor ptal na první reakci, pronesl Kriss nevěřícně cosi o tom, že vyhrát si zasloužil Adam. Následně byl však výsledek spojen s mnoha kontroverzemi. Guvernér Arkansasu, ze kterého Kriss pocházel, údajně vyvěsil výsledky soutěže na svých stránkách o celou hodinu dříve. Navíc počty hlasů, které prý dorazily z Arkansasu, ukazují, že neodpovídají počtu obyvatel tohoto státu. Poté byly všechny údaje staženy a vydáno prohlášení, že pro příště se nebude zveřejňovat, kolik hlasů přišlo odkud. (Snažila jsem se to dohledat, ale skončila jsem u toho prohlášení). Na celém hlasování zůstává ležet stín homofobie a možného podvodu. Sláva vítězům, čest poraženým. Na otázku, kdo měl vyhrát, ukazují vzájemně jeden na druhého. Tisková kolečka absolvovali částečně společně a většinou byl všude větší zájem o Adama.

 

Život po soutěži

 

Adamovi se ozývá časopis Roling Stone a chce s ním udělat rozhovor. Chtějí ho i na obálku. Po prvním výbuchu smíchu, kdy si Adam myslí, že si z něj dělají legraci, se ptá: „A s kým mám být na té obálce?“ Odpověď je prostá: „Sám.“ Absolvuje rozhovor a focení. Na focení se češe sám a také částečně maluje sám. Had byl z jeho hlavy. Nakonec je fotka na obálku přece jen trochu zcenzurovaná. Osobně si myslím, že na jeho vlastní přání.

Titulní strana Roling Stones

Titulní strana Roling Stones

Rozhovor vychází týden po soutěži a redakce si ho lehce přikrášlila, aby to opravdu vypadalo jak americký sen. Z běžného rovnání myšlenek na festivalu v poušti je najednou zážitek hodný dítěte květin. První postřehy paní redaktorky z rozhovoru?

Krásný chlap, 185cm, 90kg, trojnásobná dávka humoru, inteligence a přehled. Povahově Mercury střižený Princem. Přestože je gay, nebrání mu to flirtovat s oběma pohlavími a bavit se tím, co vyvolal.

V rozhovoru naplno přizná, že je gay, aby si tím vyčistil prostor na další rozhovory. Číslo je okamžitě rozebráno a on sám má problém ho sehnat. Jeho přiznání je ještě ten den na prvním místě amerických večerních zpráv ze showbussinesu a on jen nevěřícně zírá a nechápe. Gene Simmons z Kiss (který mu nabídl, že si s nimi může kdykoliv zazpívat) to komentuje slovy, že si tím zavřel cestu do hlavního hudebního průmyslu a že je to škoda. Podle něj mohl být slavný jako Beatles. Měl být zticha a nechat lidi, ať si říkají, co chtějí. Adam tím sám sebe dostává do jiného postavení – zjišťuje, že se stal někým, podle koho většinová společnost bude posuzovat gay komunitu. Zatím prohlašuje, že se nehodlá nijak angažovat.

Po úspěšném společném turné s účastníky American Idol stíhá ještě týž rok vydat svou první desku, na kterou mu přispěli lidé jako Bruno Mars, Lady Gaga nebo Matthew Bellamy z Muse. Své první televizní vystoupení po soutěži absolvuje na konci roku 2009 na American Music Awards. Vystoupení je plné tanečníků v lehce SM kostýmech, náznaků sexuálních praktik a vrcholí neočekávaným polibkem s kytaristou, toho času postaveným za klávesami. Režisér přenosu v první chvíli střihá obraz na celkový záběr na diváky nebo aspoň jinam. Na zkoušce to nevypadalo tak ostře. V zákulisí ho moderátorka lehce klepne přes prsty. „Ty mne biješ?“ V prvních reakcích Adam říká, že pouze interpretoval slova písničky For Your Entertainment (Pro Vaše pobavení). A netuší, proč by polibek mezi muži měl být brán jinak nežli mezi ženami (Madonna x Britney Spears). „Jestli vás to někoho pohoršilo, tak asi nejsem pro vás.“

Na vystoupení, které sledovaly miliony diváků, doráží do redakce 1500 stížností. Televize ihned ruší jeho účast v Good Morning America druhý den ráno. Toho okamžitě využívá jiná televize a zve ho do svého pořadu. Záznamy vystoupení na internetu se mažou (ale dají se dohledat). Zatímco záběry Madonny a Britney jsou necenzurované, jeho polibek s Tommym se rozostřuje. Adamovo prohlášení o dvojím metru se objevuje i v CNN. Paradoxně si tím otevírá dveře do nejlepších talkshow (Leno, Oprah, Ellen Degeneres) a jeho čerstvě vydaná deska jde na odbyt bez větší propagace. I tak jsou ho plné noviny. Jeho nadhled a pohotovost zareagovat rychle a vtipně na položenou otázku se projevuje a lidé se baví. V jedné z talkshow se ohledně reakcí na dané vystoupení usmívá:

„Na to, kolik milionů lidí to sledovalo, bylo stížností jen 1500. To zas není tolik. Tomu zbytku to asi nevadilo.“
„A co říkáš na to, že to prý sledovaly i malé děti?“
„Já nehlídám děti v jedenáct večer.“

Přes veškeré problémy si ho vzápětí zvou jako mentora do dalšího ročníku soutěže American Idol a stává se první účastníkem, který se (navíc po půl roce) objevil v této roli. Uzavírá se tím další z kruhů.
Ozývají se mu lidé se zkušeností z vlastního života a jemu dochází, že Amerika není tak otevřená a přístupná, jak si myslel. Postupem času se angažuje v dalších a dalších charitách za rovnoprávnost – nejen gay a lesbické komunity, ale všeobecnou. Stává se jednou z hlavních propagátorů hnutí a brzy za to sklízí také množství cen. Dostává klíče od Miami, v Pitzburgu po něm pojmenují den, předávání ceny Hope (Naděje) na radnici v LA se v momentě, kdy si vezme slovo starosta a vyklube se z něj fanoušek soutěže American Idol a hlavně Adama Lamberta, zvrtne ve frašku:

„Seržante, pan Adam Lambert nemá dovoleno opustit radnici, dokud se s ním nevyfotím. Betsy – kde je Betsy (fotografka) – chci tu nejlepší fotku ze všech!“

Při předávání kombinované ceny – jedné pro něj a druhé pro rodinu za podporu – poděkuje za to, že existuje taky někdo, kdo ocení tu rodinu. Je si její podpory vědom včetně všeho dalšího, co mu bylo dopřáno. Ne, není svatý, taky občas něco vyvede. Jenom se snaží pomoct.

 

Turné, druhá deska a zrada

 

Jeho první turné Glam Nation je vyprodané, přidává koncerty, objíždí celý svět. Turné navštěvují lidé napříč generacemi, ale hlavně lidé otevření, tolerantní a chápající. Lidé, kteří dokážou ocenit skvělý hlas, dobrou hudbu, muzikálnost i otevřené sexuální provokace. Daří se mu proniknout i do Asie a na Čínský trh. Stává se hostem Hlasu Číny, jezdí si pro ocenění do zahraničí.

Prvně se objevuje s Queen na předávání evropských cen MTV. Zpívá 3 písně a u kritiků sklízí pochvalné reakce. Má nový management a připravuje na trh druhou desku. On sám však řeší jiný problém – na trhu se objevuje deska nahrávek, které natočil ještě před soutěží. Vychází v termínu, kdy se mělo na trh dostat jeho druhé album a fanoušci jsou zmateni. Podle pravidel soutěže nesmí mít před ní nahrávací kontrakt. Je na hraně porušení daných podmínek a riskuje kariéru. Dost na tom, že už vyšla jedna deska demonahrávek. Snaží se to zarazit, ale nejde to. Za nahrávkou kromě daného vydavatelství stojí částečně i jeho vlastní kytarista Monte Pitman, se kterým pracoval již před soutěží a kterého využívala i Madonna. Ten tvrdí, že podepsali dokumenty, kde se de facto vzdali práv. Nakonec je z toho soudní spor a Adam dostává příkaz se ještě omluvit, že se to pokoušel zarazit. Vydání druhé desky se tím celé odsouvá, než jsou dořešena veškerá autorská práva.

Když jsem prvně narazila na jméno Monte Pitman, něco mi na tom nesedělo. Jak to, že člověk, jemuž dala Madonna kytaru, na kterou hraje, který znal Adama před soutěží a údajně si o něm myslel, že je nejlepší zpěvák v branži, nebyl schopen představit ho Madonně? Když mu to nedělalo problém po soutěži, přestože Madonna do té doby Adama stejně neznala, jelikož neměla čas sledovat soutěž? Stala se jeho fanynkou poměrně rychle, ihned pochopila, s kým má tu čest – vzhledem k tomu, jakým způsobem sama podporuje tanečníky anebo své oblíbence v branži, jistě by mu pomohla. Postupně jsem sbírala informace od fanoušků, Monteho neoblíbenost stoupala s úrovní jeho arogance a sebestřednosti. Cítil se být nedoceněn, neohodnocen, vyžadoval vyšší standard. Střípky detailů mne postupně dovedly k výše uvedeným datům. V každém případě jejich přátelství nadobro skončilo. Adam spálil mosty a Monte na jeho koncerty taky nechodí.

Je vydána druhá deska, která se ihned vyhoupne do čela žebříčků prodejnosti. Amerika se kasá, že je první otevřeně se hlásící ke gay orientaci, komu se to povedlo. Kritikům se deska líbí, ale pak zasahují managementy rádií a deska je stahována z vysílání. Nahrávací společnost se také s její propagací zrovna nepřetrhne. Navíc na Adama tlačí, aby udělal desku coververzí starých hitů, zatímco on chce dělat novou – vlastní tvorbu. A tak opět mění – tentokrát nahrávací společnost. Jakmile se v tisku objeví, že se rozešel s tou svou, okamžitě ho bere pod svá křídla nová. Jen si to nechávají pro sebe. Ještěže turné je opět úspěšné (až na jisté lokální politické problémy). Pravidelně se také vrací vystupovat v American Idol. Amerika si zvyká na nový gay pár, aby se posléze po dvou letech oficiálně rozešli. Vypadá to, že hlavně „oficiálně“.

Jako první muž se stává hostitelem velké show DIvas 2012, kde si i sám zazpívá. Předtočený skeč potvrzuje jeho komické kvality. Objevuje se také v epizodě seriálu Pretty Little Liars (i se svou kapelou), ale hlavně získává roli v páté sérii seriálu Glee, pro který byl údajně starý už v době, kdy se hlásil do American Idol. Další ironie a další uzavřený kruh. Oběma seriálům zvedá sledovanost. Vystupuje na charitě ve Vídni a písničku si z nabídky vybírásám. Jediným jeho limitem se stává čas.

 

Queen

 

Jak již bylo zmíněno, prvně si spolu zahráli v soutěži. O jejich možné budoucí spolupráci se mluví téměř okamžitě. Adam potvrzuje, že mu bylo nabídnuto, že by si s ním rádi někde zahráli. Brian May potvrzuje v rozhovoru pro Roling Stones, že je opravdu zájem. V roce 2011 se spolu objevují na EMA 2011 v Belfastu

 

V roce 2012 se smluví na vystoupení na festivalu, kde naposledy hráli s Freddiem. Dokonce je připraven i stejný setlist. Festival je ale zrušen a oni využívají nabídku hrát v Kyjevě na Mistrovství ve fotbale. Jejich první společný koncert má statisíce návštěvníků (odhady se různí od 350 do 500 tisíc lidí). Adam to ustojí, aby pak absolvoval koncert v Moskvě, Wroclavi a tři menší koncerty v Londýně. Pro mnohé návštěvníky se stanou nezapomenutelnými i proto, že při druhém ze tří koncertů při písničce I want to break free při pokusu dostat se sám zpátky na pódium, ze kterého seskočil mezi lidi, prasknou ve švu kožené kalhoty, které má na sobě a to asi tak v délce půl metru. Pobaví tím všechny návštěvníky a je nucen v nich koncert dozpívat. Paradoxně na Olympiádě v Londýně s Queen nevystupuje – pravděpodobně protože není Brit.

Znovu se setkávají ke konci roku 2013 na festivalu I heartradio ve Vegas. Jejich vystoupení je zlatým hřebem a stává se posledním spouštěčem k tomu, aby spolu vyrazili na turné. V podstatě přemlouvají Brian a Roger Adama, což Brian potvrdí v rozhlasovém interview při propagaci své nové knihy, když se ozve:
„Já bych to vlastně asi neměl říkat, ale ukecáváme Adama na turné“ – a v zápětí se rozpovídá tak, že moderátorka reaguje: „Teď jste asi rád, že jste v rádiu a ne v televizi – jste nám celý zrůžověl.“ Když se pak v Austrálii Adama ptají, že si ptáci cvrlikají, že bude turné, překvapeně se dotazuje:“ Jaký ptáci? Kdo vám to řekl?!“ Adam mezitím dělá mentora na speciálním dvoutýdenním workshopu pro účastníky soutěže American Idol. Dost kvalitního mentora.

Nakonec vycházejí s informací na světlo a těsně před turné pořádají malý koncert pro fanoušky obou fanklubů – Adamova i Queen. Opět ve Vegas. Den nebo dva dny předtím s Adamem telefonují z rádia:

„Než se začneme bavit – první otázka – jakou máš hlavu?!“
„Normální.“
„Počkej, u tebe je normální modrá. Na zeleno už jsi taky byl, tak teď máš jakou barvu?“
„Ježiš, já nevím, pískovou.“
„Takže se vracíš ke své přírodní barvě?“
„Ne.“

Koncert je v podstatě decentní, nechce vytahovat připravenou garderobu ani prozrazovat nic z turné. Všechno na první show. Ta se koná v Chicagu. Provázejí ji prvotní technické nedostatky jako chvíli nefunkční mikrofon, neotevřená láhev šampaňského nebo výpadek videa s Freddiem v duetu v Bohemian Rapsody. Když naskočilo video, zase nebyl zvuk, takže Adam pohotově Mercuryho verš dozpíval sám. Nakonec pokorně při děkovačce sundal repliku koruny britského prince z hlavy. (Freedie nosil repliku královniny koruny).Když to Brian viděl, sáhl po ní. Adam mu zmateně podržel kytaru, čímž mu uvolnil druhou ruku a Brian mu tu korunu znovu posadil na hlavu. Samozřejmé gesto toho, že tam patří.

To byl začátek jejich krasojízdy napříč USA, Kanadou, Austrálií, Novým Zélandem, Japonskem a Jižní Koreou. Podle Rogera Taylora „Camp Elvis“ nebo „Camp Freddie“, podle Briana Maye „Dar od boha“. Podle obou občas až děsivé připomenutí starých časů – stejný dvojsmyslný, ironický a sebeshazovačný humor, mnohé paralely v chování, vtípky, ale i totální profesionalita a oddanost věci a samozřejmě skvělý hlas. Hlas a technika, kterou obdivují i mnozí operní zpěváci. „Občas je to jak před třiceti lety. Jenom my už jsme staří.“ A na Adamově ruce se objevilo vytetované velké Q. Další z uzavřených kruhů jeho života – od kluka, co chtěl do muzikálu We will rock you až po zpěváka Queen. Jen tentokrát je to kruh s malým ocáskem.

Hned po turné zaskakuje jako porotce u konkurzů v dalším ročníku American Idol. Opět jako první z účastníků. Má obrovský respekt a ohlas. Najednou spolurozhoduje o těch, kteří to zkouší jako on. Uzavírá tím další kruh svého života. A aby to dokonal, opakuje znovu svůj konkurz s Bohemian Rapsody. Záběry se na televizních obrazovkách objeví zároveň se začátkem evropského turné.

Před Evropským turné se stavili v britském X-Faktoru a v jedné německé show Heleny Fischer, která se vysílá na vánoce. Připravují tím Adamovi lepší půdu na přijetí fanošky Queen. Na Silvestrovský koncert se dívalo jen v UK kolem 14 milionu lidí, nemluvě o dalších statisících nebo milionech fanoušků, kteří jej sledovali v přímém přenosu na internetu. Ten přenos nebyl nijak zvlášť propagován, protože BBC moc dobře věděla, že nemají vyřízená vysílací práva, a měli strach, že to někdo stopne. Druhá část koncertu navíc byla vysílána i rádiem ihned po hudbě, která sloužila jako doprovod oficiálního londýnského novoročního ohňostroje. Koncert se povedl a co bylo podstatné, všichni viděli tu vzájemnou radost a pohodu, ve které se kapela nachází. Britové na netu hledali, kdo je Adam Lambert, vykoupili jeho desky a DVD na Amazonu a jeho 3 roky starou desku vrátili do prodejních hitparád. Zuřivě sháněli lístky na již vyprodané koncerty. Evropské turné se rozjelo v plné parádě a až na jeden stornovaný koncert kvůli bronchitidě jeden dál. Svojí technikou předvádí, že i s nemocí se dá zpívat, dokonce tak, že ti, kdo se nepočítají mezi Glamberts (jeho fanoušky), ani nezjistí, že je někde nějaký problém. A já jedu taky – na koncert v Praze. Užiju si to za vás. Jako fanoušek Queen i Glambert = jako Queenbert.

PS: Jeden italský recenzent doslova napsal: „Nesmíme opomenout, že má Adam dvě obří koule, takže má dostatek odvahy vstoupit do šlépějí Freddieho Mercuryho a obstát v nich.“ A jeden fanoušek se smíchem reagoval: „Díky. To první jsme samozřejmě věděli, nedá se to přehlédnout, ale je fajn, že někdo taky ocení tu odvahu.“

 

 

6 comments

Skip to comment form

  1. HanaFriš

    nádherný!!! Moc díly Drakulko za vyčerpávající shrnutí neuvěřitelného začátku Adamovy kariéry. A když je takhle úžasný teprve začátek, jaké bude jeho pokračování? Kam až je schopen se vypracovat, když se zlepšuje každým koncertem? Na to se my všichni Glamberts hrozně moc těšíme!!

    1. Drakulka

      Jsem ráda, že potěšilo 8^) Snažila jsem se hlavně vypíchnout souvislosti. Vždycky mne nejvíc zajímá, co a proč se děje. 8^)

  2. Shimoli

    Adam spálil mosty a Monte na jeho koncerty taky nechodí.
    No zdá se, že se Monte pokusil o nějaký druh come backu – nebo to byla možná provokace – když se objevil na jednom z posledních QAL koncertů. Adamovi fanoušci ale nezapomněli a Monte své nervy nakonec neudržel na uzdě natolik, že jej dokonce unfollownul na Twitteru i sám Adamův otec. Takže to fakt vypadá, že ty „mosty jsou spálené“ navždy.
    Bylo to super si projít celou tu historii v takhle čtivém podání. Díky. 🙂

  3. Ady

    Draculko moc díky ze příjemou historii Adama .
    Stalo to zato jsi to přečist:-:)))

    1. Drakulka

      Díky. 8^) Je fajn mít zpětnou odezvu!

  4. justMAX

    Jedním slovem nádhera. Moc se Ti to povedlo. Díky za ty informace. Já o Adamovi skoro nic nevím. Jen jsem četl jeho biografii na Wiki, nečtu o něm, že si nechci zkazit ten pěkný dojem co z něj mám. Moc se mi líbí jeho charitativní účast na různých projektech. Vážně je víc než jen pohledná tvář…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Doplňte chybějící číslo. (Fill in missing number.) Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.