Kategorie: Vesele i smutně v rýmech

Kam mne zavedl rytmus slov...

Déšť

Prší a kapky jak slzy omývají tvář země Prší a všechno, co mrzí odplouvá jemně temnotou do nikam Unikám vítězstvím ducha nad hmotou…

Potkali jsme se tak, jak bylo souzeno Každý z nás nese svoje vlastní břemeno Až jednoho dne složíme ty klády Tak spolu dáme dohromady Srub!

Mladičká vrba učísla si vlasy A pohodila hřívou – vědoma si krásy Nesměle ohlédla se za topolem Tak štíhlý a těch statných dubů kolem!

Nechala jsem si na míru Ušíti šaty z vesmíru. Teď slyším: „Copak za šmíru Chodí tu v róbě?“ V jaké jsem době?! Vítejte v světě upírů.

Našla jsem na voze s pící Malé dítě klidně spící. Copak se mu asi zdálo? Snilo, že by za to stálo zkřížit koně se slepicí!

V bytě skvělé dispozice
zapálili všude svíce
a pak ve své opozici
zhádali se o pozici!
A bylo po erotice!

Když skončila v dluhu
Ukryla se v luhu
X+0 celé v dřevu
Když jste přišli na návštěvu
Zvonek dělal huhu!

Spala liška v pelechu,
plánovala neplechu.
Myslivec jí plány zhatil
a pak mně s ní obohatil.
Mám jí v troubě na plechu.

Zakopnul jsem vprostřed splínu
na zahradě o krtinu.
Teď se snažím dýmovnicí
vyhnat krtka na ulici,
protože jsem mužem činu!